Prolog
Tak jsme tu. Na začátku úžasného dobrodružství za dobytím světa skrze jazyky. Cílem tohoto úvodu a celé stránky je naučit se anglicky. Naučíme se spolu gramatiku a syntax, soubor pravidel, kterými se jazyky řídí a jsou pro každý jazyk více méně specifická, ale vždy odráží podvědomý způsob vyjadřování lidí, který všichni sdílíme.
Možná nemáme páru, co znamenají ta slova, která používá druhý člověk, ale pokud na nás mává, tak k tomu asi říká "Ahoj." Pokud k tomu přidá otázku, tak se ptá, jak se máme, jak se jmenujeme nebo kde je nádraží. Tři možnosti jsou dost, ale stále je naše šance na porozumění celkem velká! Tomu se říká kontext, naše kultura, okolí a situace.
K tomu přidáme zmíněnou gramatiku. Když ten někdo mluví o ženách, pokaždé dává na konec -a, mluví-li ale o skupinách lidí, pokaždé na konci zasyčí pomocí -s! Drobné rozdíly jsou to nejzásadnější pro jasné porozumění a dorozumění. Naučíme se vnímat tyto změny, abychom pochopili, jak jazyk funguje a tím pádem se ho naučíme i správně ovládat. A to platí nejen pro angličtinu; platí to pro všechny jazyky.
Syntax nám pak řekne, jak správně složit větu. Jak poznat, co je ve větě důležité a co naopak není. Kdo ovlivňuje co a co na oplátku ovlivňuje koho a tak dále. Namísto drcení se slovíček vyzbrojíme nástroji, skrze které z angličtiny uděláme jednoduchou stavebnici a budeme naše myšlenky formovat skládáním jednotlivých částí a pravidel.
Angličtinou jsme obklopení nebo se jí dokonce už učíme, ať už ve škole či v práci, nebo kdekoliv jinde. Otázkou tedy je, kolik nástrojů už máme za pasem. Jsme začátečníci, pokročilí nebo ostřílení veteráni? Projdeme si tedy základní kritéria, jak rozdělit jazykové úrovně a posléze zjistit na jaké úrovni jsem my samotní.
Evropská unie se svým 24 oficiálními jazyky vytvořila skvělou pomůcku zvanou CEFR
-
Central European Framework of Reference
Ta rozděluje jazykové dovednosti na 6 různých úrovní a ke každé nám uvádí stručný popis, co by asi tak mluvčí dané úrovně měl být schopný zvládnout.
Musíme však dát POZOR na jeden důležitý aspekt!
I mezi dvěma mluvčími stejné úrovně může být propastný rozdíl a CEFR samotný nedokáže stručně obsáhnout mnohé gramatické detaily, které na nás mohou číhat u zkoušek nebo na pohovoru v práci. Je rozumnější tedy brát svou odhadnutou úroveň vždy s rezervou, dokud nemáme splněnou jazykovou zkoušku a vystavený certifikát, potvrzující naše jazykové dovednosti.
Co jsou tedy jednotlivé úrovně zač a jaké znalosti se od nás očekávají?
Část první
Jazykové úrovně dle CEFR
A1
První krůčky v novém jazyky, úžasná to věc. O teorii relativity si asi nepokecáme a s filozofií bych ještě také počkal. Zato můžeme machrovat na dovolené, že ovládáme jazyk místních, pozdravit a poděkovat. Věřte, velice si toho všímají a často i cení. Známe běžně používané fráze a výrazy k tomu, abychom si zvládli objednat v restauraci a našli lékárnu. O nové kamarády a konexe není nouze, umíme se totiž představit a říct o sobě pár vět. Zvládneme vyjádřit odkud jsme, koho známe, co máme a podobně. Trochu si ještě musíme zvykat na jazyk samotný v podání těch, kteří už jazyk ovládají. Není ale žádná ostuda požádat, aby na nás mluvili pomalu a jasně. Ve finále je komunikace v zájmu obou stran.
Umět něco je lepší než neumět nic!
O zkoušku na této úrovni ještě nezavadíme. Je však důležité mít zmáknuté podměty IT a THERE, sloveso být v přítomném čase, základní zájmena a k tomu umět pár přídavných jmen.
A2
Vida, A2 už má první kroky za sebou. Chce vědět víc o všem, co je okolo něj, a tak vstřebává nové běžně používané fráze a vše, co souvisí s jeho zájmy a potřebami. To znamená rodinné záležitosti, nakupování, zaměstnání a orientace ve městě a v cizí zemi. Dokáže vykonávat v jazyce základní pokyny a rutinní úlohy, vyžadující přímou výměnu informací týkajících se běžných a známých věcí. Na této úrovni zvládáme stručně popsat sebe a náš původ. Dokážeme hovořit o našem prostředí a můžeme si vyjednat a zajisti naše potřeby.
S A2 už se jen tak neztratíme!
U jazykové zkoušky se očekává schopnost pochopit hlavní myšlenku jednoduchého sdělení, ať už mluveného nebo psaného. Známe dobře podměty IT a THERE a k tomu i členy! Měli bychom znát rozdíl mezi slovními druhy a jak fungují ve větě. U sloves umíme infinitiv, třetí osobu jednotného čísla a základy časů. Dokážeme vytvořit zápornou větu a otázku k tomu. To už je docela slušná výzbroj, tady už to začíná být ostré!
B1
B úrovně už totiž jsou pokročilí. Za pasem mámě už více než běžný smrtelník a jen tak něco nás v jazyce nezaskočí. Už jsme si zvykli, jak jazyk zní a zvládáme s ním pracovat. NA B1 úrovni pochopíme hlavní body a myšlenky běžných zpráv a promluv, a to jak v práci a ve škole, tak ve volném čase a při volnočasových aktivitách. Dokážeme se zorientovat v a následně řešit situace, které mohou nastat během cestování. Můžeme už také produkovat souvislé myšlenky na známá nebo nám blízká témata. Už jsme se trochu rozvášnili, a tak zvládneme klábosit i o událostech, snech a ambicích. Dovedeme také stručně obhájit svůj názor pomocí důvodů a můžeme také hovořit o našich plánech.
B1 už je opravdová angličtina.
U zkoušky nás už čekají tučné odstavce, ale mi si je zvládneme rozporcovat na lépe stravitelné díly informací a myšlenek, a tak efektivně vytáhnout to důležité. Umíme tvořit slovní druhy a hravě rozeznáme jejich funkci a postavení ve větě. Známe už většinu časů a používáme je stejně často, jako infinitiv. K rozvinutí používáme disjunkty ("myslím, že" apod.) a naše myšlenky pojíme vhodnými spojkami.
B2
B2 úroveň je pro nás velmi důležitá, a to nejen proto, že se na této úrovni umíme dobře vyjadřovat. Krom zvládnutých kompetencí z předchozích úrovní umíme ještě o trochu více různých časů, ještě o trochu více předpon a přípon, a hlavně: dokážeme vyjádřit a obhájit svůj názor. A to i u věcí, o kterých běžně nepřemýšlíme a nebo o nich moc nevíme či je neznáme. Tato úroveň se tedy běžně pokládá za úroveň dobrého ovládání jazyků. Na B2 narazíte nejen při cestování do zahraničí za prací, ale i u maturity. Tato úroveň je tedy cílem běžných studentů angličtiny s motivací profesní.
B2 je v Evropě a dále uznávaná jako úroveň potřebná ke studiu a práci. Tenhle papír už se nám k něčemu hodí!
U zkoušky se musíme připravit , že se od nás očekává znalost velkého množství, ne-li všech, gramatických struktur. Měli bychom řádně a květnatě rozvíjet své myšlenky a vždy je vázat správnými spojkami. Pokud v B1 chtějí, abychom udělali z přídavného jména podstatné, B2 požaduje nejen udělat z přídavného jména podstatné jméno, budeme také muset být schopni to dát do záporu. Chtějí-li po nás v B1 dosadit pár vět do textu, v B2 budeme dosazovat celé části odstavců.
C1
Na C úrovně už se obecně dostávají lidé s motivací integrační. Zde se už angličtinu nebo jiný jazyk neučíme jen z nutnosti, ale i ze záliby. Dokážeme ve středním rozsahu a pomocí komplexních struktur vyjádřit svůj názor na nám neznámá a složitá témata. Když nám někdo oponuje, umíme za běhu improvizovat a zdatně bránit své důvody, i odpovídat na jakékoli dotazy. Nejen, že na této úrovni známe veškerou gramatiku, už jí zvládáme obratně používat. Jednou z hlavních věcí, která odděluje C úrovně od těch předešlých je chápání frázových sloves a jiných idiomatický, obrazných slovních spojení. To znamená, že už z část vidíme svět skrze oči rodilých mluvčích a víme, jak jazyk používají a tvoří. Známe i velké množství ustálených, kulturně zabarvených slovních spojení, tzv. kolokací. Nejen, že hravě zvládneme zkoušku, angličtina nám už otevřela svět nových možností. Zabili jsme tak dva ptáky jedním kamenem.
C1 značí skvělé ovládání angličtiny. K tomu se ale mluvčí vyzná i v kultuře rodilých mluvčí. S C1 zvládneme 95% všeho, co nám angličtina může poskytnout.
U zkoušky je tedy téměř jasné, co nás čeká. Skvělá znalost jazyku je nutností. Je zde však důležité, abychom byli seznámeni s kulturou a umět rozeznat a používat ustálená a idiomatická slovní spojení. Budou se nás snažit rozhodit neznámými, neočekávanými a složitými tématy a otázkami. Nás už na C1 úrovni ale jen tak něco nerozhodí!
